Nápad propojit obě hlavní části Kitzbühelu - Hahnenkamm/Pengelstein a Jochberg/Resterhöhe není nic nového, desítky let byl ale pouze vizí. Lyžaři tak museli celé údolí objíždět skibusem. Teprve v roce 2002 započaly přípravy na projektu, v květnu 2003 bylo vydáno stavební povolení a v září začala samotná výstavba. Volba padla na systém 3S (2 nosná, 1 tažné lano), který zde i přes svou vysokou finanční náročnost vycházel vzhledem ke konfiguraci trasy nejpříznivěji. Jako alternativa by připadala v úvahu pouze kyvadlová lanovka, která by k dosažení potřebné kapacity musela mít kabiny minimálně pro 200 osob a trojnásobný výkon pohonu oproti 3S. Navíc systém 3S se vyznačuje vysokou stabilitou ve větru.
Již v prosinci 2003 byly hotovy základy dolní stanice na Talsenu, po zimní přestávce byly v květnu 2004 dokončeny rovněž základy horní poháněcí stanice na Pengelsteinu. Samotná montáž technologie byla zahájena koncem dubna. Do provozu byla lanovka uvedena 8. prosince 2004.
Již samotná trasa o délce 3642 m je mimořádná - největší volné rozpětí lana dosahuje neuvěřitelných 2,5 km a v nejvyšším místě nad roklinou Hochsaukasergraben se kabiny pohybují 400 metrů nad zemí. Na trase se nachází pouze 1 podpěra vysoká 80 m, další 2 jsou před stanicemi. Každých 200 m se na nosných lanech nachází spojky ve tvaru písmene V, které udržují konstatní rozchod nosných lan. Lana dodala firma Fatzer - každé nosné lano má délku 4160 m a hmotnost 57 tun, jediné tažné pak délku 7700 m a hmotnost dokonce 73 tun. Pohon je podzemní a je umístěn v horní stanici na Pengelsteinu, v dolní stanici se nachází hydraulické napínání. Zatímco rozjezdový výkon pohonu činí 1370 kW, vzhledem k nižší energetické náročnosti systému s 2 nosnými a 1 tažným lanem postačuje trvalý výkon pouze 520 kW.
Přepravu zajišťuje 19, třicetimístných kabin typu Zeta od firmy CWA, přidáním dalších 5 kabin bude možno kapacitu zvýšit na 2100 osob/hod. Každá kabina urazí celou trasu rychlostí 7 m/s za necelých 9 minut. Kabina č. 1 je dokonce vybavena prosklenou podlahou, cestujícím se tak za jízdy naskýtá pohled do 400 m hloubky. Garážování kabin je automatické a v každé stanici se nachází depo pro polovinu kabin.
Zajímavě je vyřešen rovněž záchranný systém. Klasické slaňování samozřejmě vzhledem k velké výšce nad terénem nepřichází v úvahu. Na podpěrách č. 1 a 3 "parkují" celkem 4 záchranné vozy, které se pomocí jeřábu přemístí na nosná lana a sjedou k uvízlým kabinám. Zde se kabiny připevní k záchranným vozům, odpojí od tažného lana a silným navijákem jsou dopraveny do stanic.
Nová lanovka umožnila pohodlné obousměrné propojení obou částí Kitzbühelu, lyžaři tak mohou bezproblému přejet z hlavních částí Kirchberg a Kitzbühel až na Resterhöhe a zpět. K horní stanici 3S se dá snadno dostat osmikabinkou Pengelstein 1 a čtyřsedačkou Pengelstein 2, resp. dalšími sedačkami přímo z Kirchbergu a Kitzbühelu, dolní stanice se nachází pod horní stanicí lanovky Talsenbahn.
Výstavbou 3S začala výraznější modernizace dopravních zařízení v Kitzbühelu. Ještě v roce 2004 byla vybudována šestisedačka Leitner Bärenbadkogel I, o rok později následovala další šestisedačka Leitner Sonnenrast a dvouúseková osmikabinka Doppelmayr Panoramabahn Kitzbüheler Alpen z Hollersbachu. V roce 2006 přibyly další 2 šestisedačky Leitner - Hanglalm a Ehrenbachhöhe a konečně v roce 2007 pak osmisedačka Doppelmayr s vyhříváním a bublinami Steinbergkogel.
Radim Polcer